Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie trampského hnutí (autor Bizon)

Malé trampské zamyšlení a vandrácká polemika Bizona o trampském hnutí na Moravě, v Čechách a ve Slezsku s použitím dobových materiálů a literárních podkladů i pochybné pověsti z různých starých cancáků a ohořelých kronik. Autor se zříká jakékoliv odpovědnosti za nesprávné použití tohoto neurčitého textu. Autor nepožaduje žádné poplatky, úplatky ani naturálie za používání níže uvedeného textu na trampských slezinách, potlaších a jiných nepovolených shromažděních, mítincích a trampských radovánkách. Použití níže uvedeného textu je možné pouze na vlastní nebezpečí ... cheeky

Úvod

Co je to tramp? Kde se vzalo a jak vznikalo a formovalo se trampské hnutí, které je tu bezmála již 100 let a přežilo všechny režimy od roku 1918? Jaké jsou trampské mravy, zvyky a obyčeje? Co je trampský svátek Ivančena – každoročně po svatém Jiří, když vylézají hadi štíři? Co jsou to trampská muzea, kde a kdy je můžeme navštívit?

To jsou jen některé vybrané otázky, na které se snaží článek stručně odpovědět.

Autorem tohoto povídaní je tramp stár již 60 jar s  přezdívkou Bizon. Za trampa se sám pokládá od roku 1968, kdy mu bylo pouhých 15 let. V té době založil svoji první trampskou osadu Jaguáři v Ostravě-Porubě. Od roku 1970 se osada jmenuje Full Moon, tedy česky Úplněk, kde je Bizon v současné době sheriffem.

V tomto krátkém přiblížení trampů a trampského hnutí jde o volné vyprávění autora-trampa, vycházející z  historických dat a publikovaných skutečností. Článek se opírá o dlouholeté zkušenosti z trampských slezin, potlachů a jiných shromáždění a radovánek.

Tramp => slovo pocházející z angličtiny, znamená v původním jazyce jak podstatné jméno s významem dupot, dupání, rytmické kroky, dlouhá chůze, plahočení, dlouhá procházka, tulák, vandrák, vagabund, tak i sloveso znamenající toulat se, dupat, dupnout, trmácet se pěšky, trampovat, vandrovat, apod.

U nás je tímto slovem v současné době označován člověk na toulkách, tůrách, výpravách, expedicích s zvláštní „skupinovou trampskou kulturou“. Výrazu tramp odpovídají dnes synonyma jako vandrák, tulák, čundrák, apod.

Je však poněkud s podivem, že některé obsáhlé slovníky slovo tramp neznají, jako např. Tábornická encyklopedie z roku 1985 nebo Encyklopedický slovník z roku 1993.

Není sice snadné definovat TRAMPING jako lidové hnutí, které vzniklo skoro před 100 lety, dále se vyvíjelo a různě profilovalo. Jak píše klasik trampské historie a velký tramp Bob Hurikán (civilním jménem Josef Peterka) ve své knize Dějiny trampingu (ISBN 80-7077-432-0), Praha 1990, tramping prošel obdobími, níže uvedenými. Jednotlivá období jsou charakterizována především způsobem jednání, chování a vizuálně i výrazně způsobem oblékání a případnými doplňky:

  • Doba divokých skautů
  • Doba kovbojská
  • Doba kanadská

Kamarád Bob Hurikán však ve svém záslužném díle Dějiny trampingu podrobně zmapoval pouze prvních 20 let trampingu, protože jeho kniha byla napsána a dokončena v roce 1940.

Pokud bychom měli charakterizovat současný tramping, tak jeho podstata zůstává stejná. Je to lidové hnutí, které je charakterizováno láskou k přírodě, návratem k přírodě, častým pobytem v přírodě spojeným s tábořením, sdružování kamarádek a kamarádů všech věkových kategorií do tzv. trampských osad, hnutí je charakterizováno opravdovým a dlouholetým kamarádstvím a vzájemnou pomocí a podporou jeden druhému, láskou a provozováním trampské hudby, apod.

Zcela zvláštním rysem trampingu je skutečnost, že tramping nebyl nikdy organizovaným hnutím, ale hnutím lidovým a spontánním, bez psaných směrnic nebo stanov. Tramping se od svého vzniku kolem roku 1918 řídí pouze nepsanými trampskými zákony, zvyky a obyčeji.

Z historie trampského hnutí

Trampské hnutí v bývalém Československu a následně v České republice prošlo dlouhým a složitým vývojem. Na počátku je potřeba zmínit určité milníky, které byly bezpochyby určitým nezbytnými předpoklady vzniku trampského hnutí. Už v roce 1902 založil Kanaďan skotského původů Ernest Thompson Seton hnutí lesní moudrosti dětí a mládeže, které bylo v angličtině označena jako Woodcraft. Následně byla v Anglii v roce 1906 založena Robertem Baden-Powellem první skautská organizace, a v českých zemích monarchie Rakouska-Uherska to byl profesor Antonín Benjamin Svojsík, který založil první skautský oddíl v Praze roce 1911, tedy ještě před první světovou válkou (1914-1918). Profesor Svojsík nejprve absolvoval studijní cestu do Anglie, kde studoval nové skautské hnutí.

Trampské hnutí vzniklo v bývalém Československu v období kolem první světové války, přesné datování je sporné. Dalo by se také říci, že první trampové se objevili ještě před první světovou válkou, ale to se jim ještě říkalo „divocí skauti“. V daleko větším měřítku se však trampové objevovali po skončení první světové války. První skautské oddíly vznikaly ještě v době Rakouka-Uherska, jak je to uvedeno výše, a to výhradně v Praze. Řada odrostlých skautů (kolem 15. roku věku) se cítila příliš svázána skautskými zákony, a tak vznikali oni „divocí skauti“, kteří dali později základ trampskému hnuti v Československu po roce 1918, tedy po skončení první světové války. Byly tu však i jiné vlivy, ale podstatně méně významné, alespoň v počátku trampského hnutí. Dalšími průkopníky trampského hnutí byli právě ti, kteří z jakýchkoliv důvodů nevstoupili do řad skautů a sami se oddávali toulkám v nejbližším okolí Prahy.

Tramping se stával pomalu lidovým hnutím a nabízel svým vyznavačům v podstatě mnohé, jako byl romantický život v přírodě po celodenní dřině. Navíc pracovní týden byl tehdy šestidenní od pondělí do soboty. Uvedený pobyt v přírodě byl velmi levný a dostupnost romantických míst v prvopočátku jen kolem Prahy byla dosti dobrá, takže obliba trampingu rostla a stoupala především mezi dělnickou mládeží. Začaly tak vznikat první trampské osady. Podle dochovaných vzpomínek byla první trampská osada s názvem „Ztracená naděje“ založena již v roce 1919.

V prvopočátku však mělo trampské hnutí především vyhraněný levicový charakter, protože v něm převažovala dělnické mládež, což ovšem platilo především v období první půli trvání tzv. „první republiky“. Od poloviny 30. let minulého století se trampské hnutí značně rozšířilo a zahrnovalo v sobě i mnohé zástupce střední třídy.

Od roku 1919 po dobu několika let Československé ministerstvo obrany vyprodávalo přebytky vojenské výstroje z období první světové války. Byly to vojenské torny, boty, košile, jídelní misky a další vojenská vyřazená výbava, což bylo prodáváno velmi levně. Tento vojenský materiál pocházející z bývalé rakouskou-uherské armády a z armády italské a americké byl velmi užitečný pro jednoduché, ale bezpečné táboření v přírodě. Vojenská výstrojní výbava a doplňky jsou v podstatě od konce první světové války velmi důležitou a užitečnou součásti trampského způsobu táboření ve volné přírodě. Není pochyb o tom, že v této oblasti měla svůj význam také vojenská výstroj armádních desertérů z období první světové války, která se tímto způsobem dostávala z armády do civilního použití.

Zvláštní událostí bylo vydání tzv. Kubátova výnosu ze dne 25. dubna 1931 (policejní president Hugo Kubát), kterým se zakazovalo společné táboření osob opačného pohlaví, pokud se nemohli prokázat oddacím listem. To vyvolalo v trampském hnutí značný odpor. Jako reakce na to se sešlo dne 19. května 1931 v Praze a v Pivovarské zahradě na Královských Vinohradech velké protestní shromáždění. Odhaduje se účast asi deset až patnáct tisíc trampů a jejich příznivců, kteří vyjadřovali nesouhlas s výnosem tehdejšího zemského presidenta Kubáta.

V druhé polovině května roku 1935 byl Kubátův zákaz definitivně zrušen.

Jako poměrně zajímavý obraz života trampů z období první republiky přináší humoristický román Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem „Dobrodružství šesti trampů“, který uvádí zajímavá svědectví z doby dávno minulé, ale je přijímán současnými trampy jako jedno ze základních věrných literárních děl.

A co je možno najít na zadním přebalu knihy, která vyšla v nedávné době znovu jako reedice starého díla:

Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí, je díky jedinečnému vyprávěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si připomínáme, vznikl v tehdejší Československé televizi v roce 1969.

Na trampských osadách již v období první republiky byly pořádány různé soutěže a to přebory v trampských dovednostech (hod nožem, hod sekerou, hod kamenem, lukostřelba, atd.), ale i soutěže a přebory ryze hudební, literární a výtvarné. Do této kategorie patří i příprava „osadního totemu“ a jiné dřevo-zpracovatelské disciplíny. Osadní totemy jsou podle vzorů indiánských kmenů a vzorů zasvěceny základnímu charakteru trampské osady nebo trampského hnutí. Tato klání pak dávala zpravidla pobytu a činnosti v přírodě jak na osadách, tak ve volné a divoké přírodě ryze westernový charakter.

Vysokou inspirací byla této mládeži především západní literatura popisující romantické, dobrodružné a napínavé příběhy z Divokého Západu. Povídky a romány tohoto zaměření ukazovaly „životní styl“ kovbojů, honáků, indiánů, banditů a jiné sebranky Divokého Západu. Tento styl pak trampové rádi a hojně napodobovali a to od způsobu oblékaní a mluvy, přes vybrané způsoby chování a jednání, přirozený pobyt v přírodě, opravdové, pevné a věrné kamarádství včetně tzv. „kanadských žertíků“.

Západní literární tvorba tak dala trampům do vínku řadu zvláštních a neobvyklých „zvyků a obyčejů“. Ačkoliv se nejen mluva trampů, ale i způsoby jejich oblékání, a částečně i způsoby táboření v přírodě mění, mnohé takové znaky je možno vystopovat již od počátku trampského hnutí v bývalém Československu.

Z nejznámějších autorů, kteří výrazně ovlivnili nejen ranné trampské hnutí, ale i začínající skautské hnutí (které trampskému hnutí předcházela) a jiná zájmová mládežnická hnutí v bývalém Československu, jsou významní zahraniční literáti a velikáni jako např. Jack London, James Fenimore Cooper, James Oliver Curwood, Karel May, Ernest Thompson Seton, Zane Grey a mnoho dalších.

Kanadskému spisovateli skotského původu E. T. Setonovi se všeobecně přisuzuje založení hnutí lesní moudrosti, v angličtině Woodcraft. Toto hnutí bylo bezpochyby hlavním ideovým a metodickým podkladem pro vznik skautské organizace nejprve ve staré Anglii a následně v Českých zemích monarchie Rakousko-Uherska, jak je to uvedeno výše.

Dalším obdobím inspirativním nejen pro trampy a jiné milovníky přírody byly literární edice Rodokaps, které byly hojně vydávány po celou dobu, ale hlavně po skončení druhé světové války. Rodokaps je zkratka pro román do kapsy.

Jistou dobu doprovázel a podporoval trampské hnutí v Československu trampský časopis TRAMP (založen 1928), který vycházel už v období první republiky a pak následně s různými přestávkami až do 90. let 20. století. Nyní je nabídnuta malá ukázka z Trampa z června 1968. Z dopisů je zajímavé, na co se ptali čtenáři Trampa, ukázka dotazu a odpovědi je citována níže.

Dotaz zní takto:

Jak se trampi oblékají, dá se trampovat třeba v kraťasech?

Odpověď na dotaz:

Neexistuje naštěstí předpis na trampskou uniformu, na oblek. Je omyl myslet si, že tramp se pozná podle maskované blůzy, kanad, apod. Trampa dělá především chování, vztah k přírodě, kamarádství, touha po volnosti, radost z poznávání nového. Jak se tedy oblékat? Myslíme, že především účelně. Tak, aby díra v kalhotách či skvrna od pryskyřice nebyla tragédií, aby v zimě nebylo zima a v létě horko. V kraťasech se dá vandrovat v létě, půllitry na nohou nebo kanady se osvědčují na jaře a na podzim (musí být ale „ochočené“, vyšlápnuté), kožešinové vesty nikoliv jako dekorace na cestu vlakem, ale na noc. Každý sám po čase přijde na to, co mu nejvíce vyhovuje.

V minulosti to byly i další trampské časopisy jako Naše osady, Naše Stezka a Slunce, které ovlivnily trampské hnutí. V současné době plní úlohu všenárodního trampského časopisu především v České republice periodikum Puchejř, který vychází již 20 let.

Jiné trampské časopisy různé nejen rozsahem, ale také četností vydávání měly a i nyní mají často jen místní význam pro různé úzké společenství trampů, jako např. pro Brno a okolí, apod.

Nelze nevzpomenout klasika skautské a junácké literatury u nás, kterým byl bezkonkurenčně Jestřáb (Jaroslav Foglar). Jeho romány oslovily a vysoce kladně ovlivnily generace mládeže, počínaje dobou za první republiky až do současných dnů. Řada trampů byla v dětském věku a v době dospívání značně pozitivně ovlivněna, a to nejen skvělou románovou tvorbou, ale i kreslenými seriály jakými byly bezpochyby příhody o velmi oblíbeném klukovském klubu Rychlých šípů.

Jestřábova kniha Kronika Ztracené stopy je zase výbornou a velmi užitečnou příručkou pro praktický pobyt v přírodě – i když je psána pro skauty, trampové ji také bezpochyby roky a roky využívají … Významná je i výchovná složka Jestřábova rozsáhlého díla. Kdo jednou plnil jako děvče nebo kluk jeho tzv. Modrý život, tak si zachoval z dětských let až do dospělosti řadu dobrých mravů, návyků a zvyklostí, ke kterým Jestřáb ve svých knihách jasně nabádal. Pro připomenutí oč šlo: ranní cvičení, pomoc slabším, min. jeden dobrý skutek denně, slušná mluva apod. Jestřábe, díky. Nutno také říci, že Jestřábův vliv na trampy byl a je velmi individuální.

Přelom padesátých a šedesátých let minulého století byl doslova ve znamení mladých lidí, kteří se vyrojili s kytarami na nádražích, ve vlakem a na silnicích. Veřejná bezpečnost měla často pohotovost, trampové byli leckdy šikanování a podrobování ponižujícím kontrolám. Příznivců volného toulání ale bylo čím dál více.

Trampové dosahovali jak v hluboké minulosti, tak i současné době řadu vynikajících a obdivuhodných výsledků, a to sportovních, kulturních a jiných. Z trampského hnutí vyšli nejen přední sportovci především v období první republiky – representanti vybíjené, boxu, kanoistiky, lukostřelby, zápasu, cyklistiky, stolního tenisu i běžeckých a chodeckých soutěží.

Veřejnosti jsou však spíše známi umělci (hlavně spisovatelé a muzikanti), jak ti starší z první republiky, například Géza Včelička, Franta a Jenda Korda, Otakar Batlička, Jiřina Štěpničková, Bob Hurikán, Jarda Mottl, Tony Hořínek, Pedro Mucha, Eduard Ingriš, Emanuel Prkno, Norbert Frýd, Zdeněk Burian, Zdeněk Štuchal, Jaroslav Štercl, a mnoho dalších, tak i ti současní. Zde je možno připomenout bratry Wabi a Miki Ryvola, Wabi Daněk, Kapitán Kid, Jaroslav Samson Lenk, Tony Linhard a mnoho dalších. Mohla by být jmenována celá řada vynikajících trampských hudebních skupin, případně dalších trampských umělců.

Trampské mravy, zvyky a obyčeje

Na tomto místě je účelné připomenout v první řadě trampské názvosloví (terminologii, slang, žargon).

Samotné trampské názvosloví je tak obšírná a nezasvěcenému zastřená oblast, že by její důkladné objasnění vyžadovalo samostatný článek. V mluvě trampů se tak objevují jak novotvary (např. usárna = speciální trampská torna, cancák = trampský cestovní deník), tak i slova známá, ale s poněkud jiným obsahem, než je běžně známo (např. bagr = trampská lžíce).

Pro přiblížení této oblasti je možno uvést jen velmi malou ukázku trampského názvosloví, jak se dnes používá na slezinách, potlaších a u táborových ohňů. Navíc se může stát, že jsou i lokání zvláštnosti, což jinými slovy znamená, že výraz vyřčený v lesích kolem Plzně nemusí mít stejný význam jako v luzích a hájích na Opavsku.

Nicméně následuje malá ukázka trampského názvosloví. Pro lepší orientaci laskavého čtenáře jsou jednotlivá hesla řazena podle abecedy:

  • Ahoj = původně námořnický pozdrav, postupně oblíbený pozdrav trampů, vandráků a čundráků i dosud oblíbený pozdrav vodácký
  • camrátko = je nejčastěji malá obdoba velkých březových malovaných placek (uděluje se každému účastníku trampské akce)
  • cancák = putovní sešit, kniha, poznámkový blok, kde jeho majiteli (trampovi, vandrákovi, čundrákovi nebo tulákovi) vpisují slušné i neslušné vtipy, malují pěkné i nepěkné kresby ostatní kamarádky a kamarádi, kteří se vyskytují na různých cestách a které majitel cancáku potká; při nedostatku invence se do cancáku píše jen trampská přezdívka, v případě velké únavy jsou povoleny i tři křížky; cancák má také charakter osobního trampského památníku, což plyne z výše uvedeného; jako důkazy na cesty se obvykle do cancáku lepí jízdenky z cest, zvadla kamarádů apod.; obvykle se do cancáků vlepují i fotky z vandrů, slezin, potlachů a náhodných setkání s kamarádkami a kamarády
  • domovenka = zpravidla textilní nebo jiný znak (nášivka), která oznamuje základní údaje o trampské osadě, obvykle je to název trampské osady a případně její sídlo; domovenka je našita na levém rukávu košile, bundy, konga, mundúru …
  • hobo = tulák ve Spojených státech amerických v dobách dávno minulých, kdy tito chlapi cestovali zcela na černo na nákladních vlacích všech typů a značek a křížem krážem kontinentem americkým
  • kanadský žertík = drsné a recesní vtípky, vtipy a žertování, obvykle hraničící na pokraji života, smrti a zdraví samotných trampů, provozovány jsou zpravidla jen mezi skalními trampy tvrdého kořínku
  • malý vandr = označení doby od pátku do neděle nebo od soboty do neděle, kdy trampové a vandráci vyrážejí do přírody na volné a divoké táboření
  • potlach = slezina trampské osady slavnostního charakteru, kde jsou pozváni trampové, vandráci a čundráni z jiných osad, ale také trampové samotáři za účelem bujarého veselí, obvykle spojené s konzumaci alkoholických nápojů, ale také soutěží sportovních, trampských, literárních, lesních a jiných, dle místních zvyklostí v délce obvykle minimálně jednoho celého víkendu; tradičně jsou na potlachu rozvíjeny i literární vlohy kamarádek a kamarádů, případně také zvláštní tzv. „trampský pětiboj“
  • sheriff (šerif) = původně v podmínkách USA je to vedoucí policie; přeneseně v naších podmínkách je to náčelník (vedoucí), hlavní osoba trampské osady se zvláštní odpovědností za osadní život a se zvláštními pravomocemi podle místních zvyklostí; zpravidla se volí na dobu určitou od 1 roku až do 50 let podle místních zvyklostí
  • trampská osada = volné sdružení trampů, vandráků, čundráků či tuláků, kteří obvykle společně cestují a společně pobývají v přírodě – vyspělejší trampské osady mají svůj stálý kemp, případně svoji boudu, chatu nebo srub
  • trampské jméno (trampská přezdívka) = jméno trampa nebo trampky, které se používá výhradně na vandrech v přírodě; obvykle jsou to zkomolená anglicko-americko-kanadská (jinými slovy anglo-saská) jména jako Johny, Bill, Aurus, Dany, Andy, Kendy, Mecky, Jerry, Čiko, Keny, Kiwi, Čumák, Fred, Jimi, Pedro, Ferry, Ušák, Ešus, Bily, Matur, Divoch, Gaučo, Harry, Kim, Dejvi, Kobra, Uragán, Fredy, Notor, Melichar, Golem nebo jména z říše divokých zvířat: Medvěd, Orel, Bizon, Leopard, Jestřáb, Sup, Mravenečník, Hranostaj, Skunk, Hyena, Jelen, Grizzly, Mauglí, Sokol apod., v případě dívek a dam jsou to velmi krásná a poetická jména typu: Konvalinka, Krasavice, Kopretina, Kozenka, Koňadra, Kačenka, Kung-pao, Marion, Beruška, Mary, Dolores, Bublina, Fešanda, Káča, Klotylda, Tygřice, Vlčice, Pralinka, Dudlík, Bledule, Bambule, apod.
  • usárna, uzda, nebo-li americká torna = trampský batoh amerického původu (vojenská torna)
  • velký vandr = označení toulaní volnou přírodou s divokým tábořením na jakémkoliv místě po delší dobu – zpravidla o letních prázdninách, kde se doba velkého vandru mohla natáhnout až na 2 - 3 týdny, případně na 2 až 3 měsíce
  • woodcraft = lesní moudrost (z anglického jazyka přejatý termín), kterou kanadský spisovatel skotského původu Ernest Thompson Seton vložil především do své knihy DVA DIVOŠI – o dobrodružství dvou chlapců, kteří žili jako Indiáni, a co se všechno naučili.

Nicméně je možno uvést ještě malý doplněk. Abychom byli objektivní, je potřeba říci následující: trampové, vandráci, tuláci a čundráni se často vzhlíželi v kovbojích, šerifech a jiných hrdinech Divokého Západu, a proto přebírali jejich mluvu a výrazy. Názvosloví z této oblasti není na tomto místě uvedeno v plném rozsahu, ale opět jen jako malá ochutnávka:

  • bandita = zpravidla člověk bez morálních a jiných zásad (původně pouze v Severní Americe), který se živí surovým, sprostým a nebezpečným okrádáním a případně i zabíjením bělochů i rudochů s cílem zajistit si tak prostředky obživy
  • camp (čti kemp) = obvykle se jedná o jakékoliv alespoň částečně vhodné místo v přírodě pro divoké táboření trampů, vandráků, čundráků a tuláků, případně se může jednat o „Camp“ coby oblíbené místo stálých návratů
  • cowboy (čti kovboj) = otrocký překlad znamená cow-kráva a boy-chlapec (čili kravský chlapec), obvykle se pod tímto pojmenováním má na mysli nájemný honák dobytka na rančích v Severní Americe v létech dávno minulých, chlapec nebo muž kladných i záporných vlastností
  • desperát = obvykle kovboj, pistolník nebo bandita, případně i indián, kteří jsou postaveni prostřednictvím svých činů mimo zákon
  • gentleman (čti džentlmen) = přesný překlad zní jako „jemný muž“, ale přeneseně se výraz používá pro označení muže (včetně trampa nebo vandráka), který má velmi vybrané chování a citlivý až přehnaně pozitivní přístup k ženám všech věkových kategorií a bez rozdílu jejich politické a jiné příslušnosti a bez rozdílu barvy pleti
  • greenhorn (čti grínhorn) = zelenáč, nováček, osoba neznalá poměrů a nezkušená, termín je přejatý z westernů, povídek a románů z Divokého Západu
  • howgh (čti hau) = výraz převzatý od severoamerických indiánů nebo rudochů, který znamená v podstatě „domluvil jsem“ (záležitost je uzavřena)
  • kalumet = obvykle se tím myslí podle severoamerických indiánů dýmka míru
  • kojot = zvíře (šelma) vyskytující se hojně v Severní Americe, přeneseně se používá pro člověka zbabělého a proradného
  • Manitu = podle severoamerických indiánů se jedná o nejvyššího Boha pro všechny indiánské kmeny
  • mustang = potomek zdivočelých koní vyskytující se ve volně přírodě pouze v USA a Kanadě v létech dávno minulých
  • ohnivá voda = obvykle se tím označuje lihovina nebo pálenka od min. 30% až do 60% ethanolu, která se často používá jako životodárná tekutina pro přežití v divoké přírodě; často se s ní můžeme setkat u ohňů v lesích při táboření
  • pistolník = zpravidla velmi rychlý a dobrý střelec, který se živí tím, že zabíjí na objednávku nepohodlné rudochy, či bělochy
  • psanec = obvykle kovboj, pistolník, desperát nebo bandita, případně i indián na kterého je vypsaná finanční odměna, která je podmíněna dodáním hledané osoby, která může být obvykle živá nebo mrtvá
  • skunk = zvíře vyskytující se hojně v Severní Americe, přeneseně se používá pro člověka zbabělého a proradného
  • squaw (čti skvó) = indiánská žena; používá se ve významu zákonitá manželka, družka, přítelkyně nebo milenka, která s trampem žije více jak 50 hodin týdně; případně trampa doprovází minimálně na každý druhý malý vandr
  • ranč = obvykle je tím myšlena velká, případně i malá zemědělská usedlost v USA a Kanadě
  • traper = vychází z anglického slova trap (past), jinými slovy tedy člověk živicí se pokládáním pastí a chytáním divokých zvířat
  • věčná loviště = podle severoamerických indiánů se jedná o „indiánské nebe“, kde je dostatek zvěře a lov není nijak omezován
  • westman = člověk žijící na Západě USA, případně Kanady v létech dávno minulých, složenina slov West (západ) a man (člověk)
  • western = příběh literární, filmový či jiný, který popisuje „neobyčejné zážitky“ v USA a Kanadě v létech dávno minulých, nejčastěji v letech 1820 až 1890

Mezi ryze trampské „symboly“ patří i dvě zcela zásadní zkratky v trampském hnutí všeobecně známé a to T.O. = trampská osada, a T.S. = tramp samotář. Symbolů je pochopitelně více, jako jsou již výše uvedené atributy, jako „domovenka“, „osadní vlajka“, „osadní hymna“, atd.

Také běžné společenské akce známé z civilního života se mohou stát svým pojetím a účastí pouze trampskými: trampské narozeniny, trampské vánoce, trampské Velikonoce, vítaní jara, jarní otvíraní studánek, podzimní zavíraní studánek, rozloučení s létem, trampský bál nebo ples, apod. a konečně i trampský pohřeb.

Sheriff jako základní funkce trampské osady, ale spíše výjimečně se mohou vyskytovat více méně neoficiální funkce osady jako správce webových stránek, kronikář osady, pokladník, bavič, apod. Základní funkce sheriffa je však brána na osadách s různou vážností, od pouze formální funkce až po verzi, kdy má sheriff řadu práv a povinností.

K symbolice trampského hnutí neodmyslitelně patří trampská hymna a tou je trampská píseň „Vlajka“ skladatele Jendy Kordy. Zpívá se zásadně jen při velmi zvláštních a slavnostních příležitostech. Jako příklad, kdy se píseň zpívá hrdly stovek trampů, je výroční pietní slezina trampů u kamenné mohyly na Ivančeně (viz samostatná kapitola).

Trampská výstroj a výzbroj je zpravidla zcela podřízena pobytu v přírodě a táboření. I když se trampská výstroj a výzbroj vyvíjela celou dobu své existence trampského hnutí, zůstala přísně podřízena praktickým potřebám pobytu ve volné přírodě a táboření. Kromě výbavy zakoupené z armádních zásob to byly i mnohé součásti trampské výbavy, kterou si nezřídka vyráběli i samotní trampové, od tzv. usárny, přes legíny až po okrasné pochvy na zálesácké nože a dýky. Je také možné obecně konstatovat, že trampové mají obecně oblíbenou barvu khaki nebo maskáčové vzory (tílka, košile, kalhoty, ponožky, čepice, klobouky, mundúry, blůzy, bundy, peleríny, celty, apod.)

I když současní trampové tráví volný čas zcela speciálním způsobem s mnoha svéráznými zvyky a obyčeji, existují dnes (a bylo tomu i v minulosti) různé zájmové skupiny dětí, mládeže a dospělých, kteří také tráví volný čas ve volné přírodě, případně i s tábořením. Ti jsou však v drtivé většině zcela jasně a přísně organizováni a jako příklady je možné jmenovat např. skauty, junáky, pionýry, turistické oddíly, vodácké oddíly a mnohé jiné. Organizace takových skupin je podřízena určitému psanému a vyhlášenému řádu jako jsou stanovy, směrnice, zásady, regule a jiné všeobecně přijaté zásady požadovaného chování.

Nikoliv však trampové, kteří jsou svým pojetím neorganizováni, a tím i velmi svobodni. Zajímavé je na tomto jedinečném československém fenoménu, že trampové jako jakási velmi zvláštní a jedinečná subkultura přežili režimy Rakousko-Uherska, první Československé (a demokratické republiky), kruté nacistické okupace v tzv. Protektorátu Čechy a Morava, režim v obnovené Československé republice po skončení druhé světové války, režim následné Československé socialistické republiky (za komunistického režimu) a konečně i současný režim v České republice.

V období komunistického režimu docházelo na různých místech a v různých dobách k persekuci trampského hnutí, a to především prostřednictvím příslušníků Veřejné bezpečnosti, kteří kontrolovali trampům občanské průkazy (s nebývalou intenzitou), případně je trampům zadržovali do odjezdu posledního vlaku, apod. Příslušníci Veřejné bezpečnosti trampům kontrolovali nože, dýky a bodáky, případně je zabavovali. Docházelo také k rozehnání některých trampských slezin v hospodách, nebo dokonce trampských potlachů v lesích, na kempech a osadách. Nejzávažnějších případem bylo boření a vypalování trampských kempů, což bylo prováděno naštěstí jen čas od času.

I to byl důvod pro to, že někteří trampové odešli do emigrace, kde ale často dále udržovali trampský život a trampské zvyklosti a obyčeje, případně udržovali styk s domovinou.

Junácký svátek Ivančena (s trampských pochopením a podporou)

Především severomoravští trampové znají tuto tradici velmi dobře. Je to však velmi smutný příběh, který se datuje koncem druhé světové války.

Dne 6. října 1946 skauti 30. oddílu Ostrava vztyčili na Ivančeně, na úpatí Lysé hory kříž se jmény 5 skautských činovníků, kteří byli koncem dubna 1945 zavražděni ostravskými gestapáky pro odbojovou činnost. Nikdo nebyl za nacistické okupace postaven před stanný soud. Rozkaz k popravě dali pouze šéfové brněnského gestapa a skauti byli zastřeleni ranou do týla u hromadných hrobů na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně.

Od října 1946 skauti, turisté a trampové, kteří putují na Lysou horu, přikládají k tomuto kříži kameny na uctění jejich památky, a tak pomalu rostla kamenná mohyla (tradice nebyla přerušena ani v době komunistického režimu). Pietní kamenná mohyla byla před léty značně poškozena vandaly.

Zvláště od roku 1990 tisíce skautů a skautek z celé republiky, když hromadně vystupují na Ivančenu koncem dubna (zpravidla první víkend po sv. Jiří), přikládají další kameny na památnou mohylu. Jeden den, a to sobota, bývá vyhrazena skautům, junákům a pionýrům a druhý den, tedy neděle, trampům. Trampové se u mohyly na Ivančeně scházejí v neděli před polednem, aby zde v pravé poledne zazpívali trampskou hymnu „Vlajku“ a následně drží pietní minutu ticha k uctění památky popravených skautů. Řada trampů chápe slezinu na Ivančeně na konci dubna jako trampský svátek a na místě se schází až několik stovek trampů.

Unikátní kamenná mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů a neustále se rozrůstá. Na mohyle jsou umístěny jak skautské, tak i jiné symboly a různé pamětní desky a trvale zde vlaje vlajka České republiky.

Mohyla prošla velkou přestavbou už jednou v devadesátých letech. Teď se chystá další velká rekonstrukce (v letech 2015-2016), protože se kamenná mohyla bortí.

Současná trampská muzea

V poslední době překvapila zřejmě i samotné trampy informace o tom, že se s trampskými muzei přímo roztrhl pytel. Vycházeje z publikované relativně podrobné zprávy o trampských muzeích v trampském časopise PUCHEJŘ č. 5-6/2013 jsou na stránkách 22-23 a následně 32-34 uvedeny stručné, ale souhrnné a vystižné informace o trampských muzeích v České republice v současné době.

Jak píše v úvodu této stati kamarád Tony (a šéfredaktor PUCHEJŘE), mnozí trampové ztrácejí o jednotlivých muzeích přehled. Proto byl dán v PUCHEJŘI jednotný jednostránkový prostor pro představení těchto projektů. Pokud se budeme bavit jen o České republice, tak jsou v PUCHEJŘI uvedeny celkem čtyři trampská muzea a jedno trampské muzeum se připravuje na Slovensku.

Na tomto místě jsou nejprve trampská muzea pouze vyjmenována a v dalším je uveden jejich popis podle PUCHEJŘE (s laskavým svolením kamaráda Tonyho):

  • Naše muzeum spolupracující s Národním museem
  • Mobilní trampské muzeum (spojené s Kamarády Festivalu trampské písně Horní Jelení)
  • Jihočeské regionální trampské muzeum
  • Muzeum Mince v Jílovém u Prahy

NAŠE MUZEUM o.s.

Děkujeme všem kamarádům a kamarádkám, kteří vizi vytvoření stálé expozice o trampingu v Národním muzeu podporují. Pomáhají nám svými dary vytvářet sbírkový fond, bez kterého nelze expozici připravit. Děkujeme všem našim dárcům za věnované vzpomínkové poklady na mládí, na kamarádství a na svůj celoživotní postoj k přírodě. Jak v písmu psáno: „…kde jest poklad váš, tam je i srdce vaše.“

Snažíme se dělat vše pro zachování různých předmětů s trampskou tématikou pod křídly největší naší muzejní instituce - Národního muzea. Nikdo z dárců se nemusí stydět za to, co v životě prožil, vykonal a co daroval. Je až dojímavé, když vidím kamaráda, jak si prohlíží vlajku nebo placku, kterou do sbírek s trampskou tématikou věnoval. On „bezejmenný“ se drobností zasloužil o zvětšení celonárodního pokladu, o zachování a rozvíjení zvláštního a jedinečného fenoménu, jenž nemá v celém světě obdoby - TRAMPINGU.

A co jsme my tři, spojení pod názvem NAŠE MUZEUM - občanské sdružení, dokázali za uplynulých pět let? Uzavřeli jsme 5. srpna 2009 smlouvu o spolupráci s ředitelem Historického muzea Národního muzea. Shromáždili jsme a shromažďujeme vše, co má s trampingem něco společného: například zvadla, domovenky, trampská svatební oznámení, PF-ka, knihy, časopisy, totemy, nášivky, odznaky, oblečení, bágly, dřevořezby, články… No prostě vše, co je s trampingem spojeno. Pomáhali jsme s instalací vitríny s trampskými předměty ve stálé expozici Národního muzea v Národním památníku na Vítkově. Expozice s názvem Křižovatky české a československé státnosti byla slavnostně otevřena presidentem České republiky v roce 2009 a je stále přístupná. Spolupracovali jsme s Etnografickým oddělením Národního muzea na vytvoření výstavy Nové pověsti české, která probíhala v Letohrádku Kinských - Musaionu od podzimu 2010 do jara 2011.

Zorganizovali jsme ve výstavních prostorách děkovný večer pro dárce a příznivce „trampského muzea“ (jak se od roku 2009 naší činnosti mezi trampy říká) pod názvem Potlach v muzeu, kde se hrálo, zpívalo a hodovalo. V roce 2011 byla tato výstava zapůjčena do Brna. Tam, v kapucínském klášteře, jsme si sami instalovali rozšířenou trampskou část výstavy. V letošním roce jsme za podpory Etnografického oddělení Historického muzea NM připravili a také investovali další výstavu v objektu Musaionu pod názvem Trampská abeceda. Dne 17. října tam proběhlo tradiční setkání s dárci, opět s hudbou, zpěvem i tancem a popíjením červeného moravského vína. Výstava bude otevřena do 15.března 2014.

Našim velkým přáním je, aby zůstala zachována vzpomínka na trampské hnutí minulé, dnešní a budoucí v prostorách Národního muzea ve stálé expozici. K tomu potřebujeme získat co nejvíce předmětů s trampskou tematikou. Chceme mít zastoupeny ve sbírkách všechny oblasti Čech a Moravy, očekáváme dary ze Slovenska a ze zahraničí ze všech časových období od vzniku trampského hnutí do nynějška.

Spolupracujeme s Historickým muzeem Národního muzea, zejména s jeho Etnografickým oddělením. Toto oddělení předané sbírkové předměty s naší pomocí zapisuje do jednotné evidence sbírek a následně pak do CESu (Celostátní evidence sbírek). Takto jsou všechny sbírky památkově chráněny a stávají se podle zákona součástí našeho národního kulturního dědictví. Předměty se dále odborně ošetřují, uchovávají v klimatizovaných a elektronicky hlídaných (EZS a EPS) prostorách a vystavují. Etnografické oddělení nám také poskytuje svoje prostory pro uspořádání výstav a setkání. Od 5. října 2009 je NAŠE MUZEUM, o. s. členem Asociace muzeí a galerií ČR, která sdružuje muzejní instituce v ČR a poskytuje jim servis odborný a právní.

„Na zdar!“ - tak se říkávalo při budování budovy Národního divadla, „Na zdar“ říkáme i my při budování trampských sbírek v Národním muzeu.

Ahoj! Vaši kamarádi z NAŠEHO MUZEA, o. s.: kamarádi Prcek, Paddy a Zuzana

MOBILNÍ TRAMPSKÉ MUZEUM ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH TRAMPŮ

Za téměř stoleté trampské historie tu již bylo několik pokusů o založení trampského muzea. Je dobře, že se v současné době snaží několik part o uchování trampských artefaktů pro budoucí pokolení. Jednou z těchto skupin je i Kamarádi Festivalu trampských písní (KFTP), která sestavila trampské mobilní muzeum českých a slovenských trampů, se kterým objíždí trampské i netrampské akce.

Je snahou KFTP založit stálé trampské muzeum a tak probíhají jednání na nejrůznějších úrovních. V současné době se jedná o lokalitě v Železných horách, kde je jeden opuštěný areál na kraji v lese, což by bylo ideální místo pro vznik trampského muzea v přírodě, kde by se dali pořádat i doprovodné akce.

Děkujeme všem, kteří během existence mobilního trampského muzea českých a slovenských trampů podpořili naši snahu, ať již trampskými artefakty, nebo finančními příspěvky a budeme jen rádi, když i nadále budete přispívat svými trampskými přírůstky. Všechny trampy a příznivce tohoto trampského musea zdraví kamarád Fred.

JIHOČESKÉ REGIONÁLNÍ TRAMPSKÉ MUZEUM

Ačkoliv jižní Čechy bývají hodnoceny spíš jako váhavé a konzervativní, byli Jihočeši jedni z prvních, kteří nastartovali projekt regionálního trampského muzea. Úplně první krok v tomto směru však udělal ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr, který mne s touto nabídkou před třemi roky oslovil. O souhlasu rozhodly nejen nastíněné možnosti, ale především ověřený fakt, že mnohé z historie trampingu odchází s pamětníky. Nevyužito a ztraceno. To se nám potvrdilo i nyní, při přípravě materiálu o jihočeských trampských osobnostech.

Ostatně tato argumentace je naprosto stejná jako v případě budovaného celostátního trampského muzea zastřešeného Národním muzeem. Díky Prckovi jsem stála přímo u zrodu této myšlenky a jejího uvádění do života. Po nějakém čase se mi podařilo do tohoto projektu zatáhnout dalšího Jihočecha, kamaráda s letitými trampskými zkušenostmi - Rosťu Černého. A toho jsem společně s dalšími kamarády navezla i do přípravné skupiny při Jihočeském muzeu, protože ani v regionálním měřítku nejsou tyto snahy hrou pro sólové hráče. Naším protějškem z muzejních řad se stal vstřícný kurátor Leoš Nikrmajer, který třebaže není tramp, má k této filozofii velice blízko. První kolo bylo postaveno především na co nejširším rozsevu informací o chystaných sbírkových aktivitách a jejich smyslu. Spolehlivě se tak potvrdilo, že účinnější než využití médií je osobní kontakt, díky čemuž byla první sbírková vlna velice úspěšná.

Prvním zkušebním lakmusovým papírkem byla pro nás loňská podzimní výstava, která se mohla pochlubit nejen velkou návštěvností, ale i ohlasem jak v trampské, tak v laické veřejnosti, včetně médií. Mimo jiné ukázala těm, kteří své trampské poklady muzeu svěřili, že nebudou zapomenuty v prachu muzejních depozitářů. Navíc výstavní prezentace trampingu na jihu od jeho počátků téměř před stoletím až po dnešek inspirovala i další dárce. V této souvislosti jsme si však uvědomili, jak je těžké pokrýt exponáty a dokumentací nejen jednotlivé časové úseky (zejména předválečná a válečná léta), ale i některé jihočeské regiony.

Je jasné, že v regionálním měřítku má tato dokumentace mnohem větší a širší šanci k uplatnění v chystané trvalé trampské expozici, včetně ohlasu u návštěvnické veřejnosti. To ale neznamená, že bychom si hráli vysloveně jen na našem jihočeském písečku. Většina z nás pravidelně posílá vhodné materiály i do Našeho muzea a případně i do muzea Fredova, aby i v celostátním měřítku byla povědomost o jihočeském trampingu zastoupena. Ve všech zmiňovaných případech je to však náročný běh na hodně dlouhou trať.

Hanka Hosnedlová

MUZEUM MINCE V JÍLOVÉM U PRAHY

Toto trampské muzeum je jedním z našich nejstarších. Expozice musea se začala připravovat už v 2. polovině 80. let, kdy komunistickému režimu začínal docházet dech. U jejího zrodu stál Jan Fremund, zaměstnanec muzea, jehož rodiče za První republiky patřili k průkopníkům posázavského trampingu a prý se i špičkovali se Ztracenkou, kdo že byl doopravdy první.

Stálé výstavě by vyhrazen prostor při vstupu do muzea. Rostla pomalu a byla přibližně od roku 1987 průběžně doplňována. Část exponátů, například staré kroniky, byla například jen vypůjčena na omezenou dobu. Přesto se ale expozici doplněné i velkou mapou podařilo ducha poszázavského trampování dobře vystihnout.

Novou tvář dostala na začátku 21. století, kdy se jejího přepracování ujal Václav Eminger - Měch. Tato podoba jí vydržela dodnes, měnilo se jen trochu uspořádání sousedních místností, které jsou věnovány posázavské přírodě a prodeji vstupenek. V současnosti je postavena především na nástěnných panelech, které jsou bohatě ilustrovány dobovými fotografiemi a vyprávějí o vzniku trampingu a hnutích, která mu předcházela, významných trampských osobnostech i zásadních událostech zejména z doby První republiky. Trojrozměrnou část výstavy tvoří nepřehlédnutelný model kanoe, ve vitrínách jsou dále umístěny různé drobnosti, staré figurky trampů a tábornické vybavení.  Nová nástěnná mapa ukazuje na podkladu tvořeném leteckým snímkem Posázaví polohu významných historických trampských osad a podobu jejich vlajek. Zájemci o podrobnější poznání historie si navíc můžou počíst v sešitech umístěných na dřevěných špacích po obvodu místnosti.

Muzeum také pořádá pravidelné „Muzejní potlachy“ s živou hudbou a v minulosti vydalo vlastním omezeným nákladem brožurku o vlajkách trampských osad a Odlesky táborových ohňů od Rudana Nohy. Do budoucna se uvažuje o dalším vylepšení expozice, zatím má ale hlavní slovo rekonstrukce jiné části muzea - mnohem větší stálé výstavy o jílovských zlatých dolech.

Kamarád PŘEBRAL

Pro zájemce je níže uvedena stručná pozvánka do dvou trampských muzeí na třech různých místech. Všichni zájemci jsou srdečně zváni k návštěvě.

Pokud jste dosud expozici žádného trampského muzea neviděli můžete jí shlédnout například na tomto odkazu, který je z výstavy Mobilního trampského muzea na REGIONTOUR v Brně (17. až 20. ledna 2013). Vlastní záznam pořídil a celý záznam vyrobil kamarád White Sally (T.S.), přičemž čas zhlednutí na youtube činí ideálních 17 minut:

http://www.youtube.com/watch?v=GG0hyWO3Yac&feature=youtu.be

Letos bude výstava Mobilního trampského muzea na REGIONTOUR v Brně v termínu 16. až 19. ledna 2014. Na výše uvedené trampské výstavě bude k vidění řada expozic, která jsou níže uvedena v plném rozsahu. Celá expozice trampského musea je vystavována na ploše asi 200 m2, ale v Brně se bude vystavovat jen na ploše 50 m2. K prodeji zde budou také trampské odznaky a pohlednice.

Nicméně i uvedená menší plocha dává šanci ukázat to podstatné z trampského hnutí a také z trampské historie. Výběru trampských exponátů a jejich přípravě pro vystavení veřejnosti se věnuje skupina trampů z Brna, tzv. Brněnská rada trampského musea. Oblasti trampského hnutí, která výstava může představit: písničkáři, řezbáři a malíři; jídlo a pití; písničky; pohlednice a dopisnice; dýmky; sport; oblečení; literatura a časopisy; razítka; osadní kroniky; cancáky; zvadla; totem; osadní vlajky; domovenky (rukávové nášivky); hudební nástroje; kalendáře atd.

Další pozvánkou je pražská výstava Trampská abeceda, která je ke zhlednutí až do 15. dubna 2014. Krásná a poučná výstava je skutečně pojata jako „trampská abeceda“, protože zde najdeme všechny důležité trampské pojmy, a to dokonce nejen v češtině, ale i jazyce anglickém. Ukázka je připojena na fotografii.

Zvláštní pozvání je možno nabídnout zájemcům o zhlednutí Mobilního trampského musea na celé ploše 200 m2 , což bude k vidění jen v sobotu. Celý víkend od 23. května do 25. května 2014 v Horním Jelení bude probíhat již 39. ročník trampské akce Kamarádi Festivalu trampských písní. Podrobnosti o festivalu i o trampském museu jsou na webových stránkách: www.kftp.cz

Zde bude trampské museum k vidění pouze v sobotu 24. května 2014 v době od 8:30 do 18:00.

Závěr

Trampské hnutí a jeho nositelé trampové existují a hnutí se dále vyvíjí s ohledem na společenské podmínky současné společnosti. Ideje trampingu jsou stále atraktivní a zajímavé, nicméně společenské podmínky a jiné způsoby dostupné a levné zábavy způsobily, že „mladé trampské krve“ na trampských slezinách, na trampských osadách i na trampských pěšinkách je málo.

V současné době, kdy jsou lidé obecně rozčarování až frustrování nejen z politického a ekonomického vývoje v České republice. Sdružování občanů probíhá stále obtížněji a je možno říci, že trampské hnutí zůstává (přes své současné bolesti, které v tomto článku byly spíše jen naznačeny) zcela zvláštní společenskou komunitou svým způsobem zapálených občanů, kteří se velmi často, či spíše pravidelně scházejí, nejčastěji při zpěvu trampských písní ve velkých i malých skupinách užívají trampského života.

Dále řada kamarádek a kamarádů s pinklem na zádech prochází kouzelná, malebná a krásná místa i opuštěná zákoutí naší milované vlasti. Radostně a často se potkávají v lesích, v roklích, ve skalách, na osadách, v boudách a na trampských pěšinkách. Duch nejvyššího stupně kamarádství mezi trampy tak zcela „převálcoval“ všechny nešvary současné doby a trampové jsou šťastní a spokojení lidé.

Jak můžeme charakterizovat současné trampské hnutí v České republice? K základním ideovým myšlenkám současného trampingu patří:

  • opravdové, věrné a dlouhodobé kamarádství
  • kladný vztah k přírodě a její aktivní ochrana
  • přijetí a používání trampských přezdívek
  • pobyt v přírodě spojený s tábořením, případně pobytem na chatě, srubu nebo boudě
  • trampské písničky (spojené s vlastní hudební produkcí a zpěvem trampských písní) na slezinách, potlaších, u táborových ohňů a při jiných trampských radovánkách

Trampské hnutí dalo i ostatní většinové společnosti skutečně mnoho. Nejvýraznější to byly, ale trampské písničky, které mnohé už dob první republiky zcela zlidověly a zpívají se sborově nejen u trampských táborových ohňů, na trampských slezinách a na trampských potlaších, ale i na jiných oslavách a radovánkách lidí z netrampského prostředí. Není to jen klasická Niagára Eduarda Ingriše, Rikatádo Boba Hurikána, Řeka hučí Pedra Muchy, ale desítky dalších písniček, které si lidé oblíbili a vzali si je za své.

Historie trampského hnutí v bývalém Československu nejlépe popsal známý tramp Bob Hurikán ve svém díle „Dějiny trampingu“, ale zmapoval jen počátek hnutí, proto jeho kniha končí rokem 1940. Nicméně zmapování současného trampingu jako zvláštního fenoménu do dnešních dnů nepodařilo komplexně žádnému autorovi. Existují jen různá pojednání, některé odborné články a případně i studie, bakalářské práce a lokální trampská historie. Některé publikace rozebírají a popisují trampská hnutí na místní úrovni.

Rozsáhlý projekt je nastartován v Plzni na Západočeské universitě, ale i ten je spíše zaměřen na místní trampské hnutí, zvyky, obyčeje, tábořiště, trampské osady.

Je zcela jasné, že pro jednoho autora je to moc velké sousto: připravit komplexní historicko-dokumentační materiál, který by se důkladně zabýval trampským hnutím v bývalém Československu, a nyní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Takový složitý a dlouhodobý úkol může splnit jen tým zkušených autorů, kteří jsou osobně a dlouhodobě do trampského hnutí aktivně zapojeni a trampské hnutí pro ně představuje srdeční záležitost. Vyžaduje to dlouhodobé pečlivé a systematické bádání vědeckými metodami výzkumu v to jak ve vybraných archivech, tak i studiem trampských osadních kronik, trampských cancáků, fotek, povídek, historek, básní a jiných písemných materiálů.

Závěrem si tedy kladu otázku, zda-li je v silách trampů takový erudovaný tým postavit, nebo se spokojit jen s tím, že hnutí stále žije a má pořád své následovníky. Domnívám se, že se mezi námi najdou jedinci, kteří jsou schopni nejen takový náročný projekt připravit a napsat, ale také ho kvalitně a důsledně splnit.

A jako BONUS přidám doporučení na internetový trampský časopis. Tady mohou zájemci najít články o trampech, reportáže a videa z trampských akcí, koncertů, vandrů i z historie trampingu, zvadla, kreslený humor, pravidelné rubriky, fotografie, povídky a básně, trampské časopisy ke stažení, odkazy:

www.trampsky-magazin.cz

Brno, 2. ledna 2014 heart

smiley A kdo se dočetl až tady tak Umíííííííí yes

Možno také říci, že tento text byl publikován v několika Lolách: Lola heart Lola-D heart [čti jako Lola doplněk], Třetí Lola heart ISBN bude doplněno později ...

Následuje filmové umění jako seriál:

Dobrodružství 6 trampů (v několika dílech):

Dobrodružství šesti trampů - část 1.

Dobrodružství šesti trampů - část 2.

Dobrodružství šesti trampů - část 3.

Dobrodružství šesti trampů - část 4.

Dobrodružství šesti trampů - část 5.

Dobrodružství šesti trampů - část 6.

Dobrodružství šesti trampů - část 7.

Bude doplněno později

a také trampíky zajimá WESTERN, klasika je tady,

V pravé poledne

High Noon - Final Showdown