Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaderná zima (Nuclear Winter)

Jaderná zima = Nuclear Winter

Převzato z monografie ISBN 978-80-7251-511-0, Praha 2021

Podle speciální odborné zprávy OSN, Světové zdravotnické organizace byl v roce 1987 (tedy ke konci Studené války), světový jaderný arzenál tak úděsný, že se odhadoval na hodnotu asi 15 000 megatun TNT. Ničivá síla těchto bomb byla taková, že kdyby z nich pouhé jedno procento bylo použito v útocích na městské oblasti, mohlo by být během několika hodin zabito více lidí než během celé druhé světové války. Takové scénáře se považovaly v 80. letech minulého století za reálné a byly označovány jako „totální jaderná válka“, případně jako neomezená jaderná válka.

Kromě bezprostředních účinků tlakové vlny a tepelného záření by radioaktivní spad z jaderných výbuchů měl ničivý účinek jak krátkodobý, tak i dlouhodobý.

Mnohé jednotlivé požáry způsobené žárem po jaderných výbuších by vyústily do velko-požárů, které by se značně rozšířily ve všech postižených velko-městech a městech. V těchto podmínkách by nebylo možné přežít ani v kvalitních podzemních krytech. Obrovské množství kouře, sazí a jiných zplodin požárů ale i radioaktivních částic by v podstatě tak významně zastínily slunce od zemského povrchu, že by došlo k dlouhodobému poklesu teploty vzduchu. Ke konci 80. let minulého století se tak odhadovalo pomocí modelování a počítačových vyhodnocení, že došlo v podstatě k „jaderné zimě“ s katastrofickými důsledky pro člověka, ale také celkově pro ostatní faunu a floru na planetě Zemi, v podstatě v celém ekosystému Země. Právě klimatické změny účinkem totální jaderné války byly ke konci Studené války středem značné pozornosti především vědců. Jasně vyšlo najevo, že snížení teploty o několik stupňů by velmi vážně postihlo úrodu na obrovských částech zeměkoule. Odborný termín „jaderná zima“ se v 80. letech minulého století vžil a dostal se do slovníků jak odborníků, tak dokonce i politiků.

Podle vědeckých studií OSN se předpokládalo, že by v průběhu totální jaderné války došlo mimo jiné také k úplnému kolapsu zdravotnických služeb, obrovské množství lehce a těžce zraněných osob by nebyl schopen uspokojivě řešet žádný zdravotnický systém na světě. Po totální jaderné válce by se hlad a nemoci staly rozšířeným jevem a společenské, komunikační a ekonomické systémy by byly vážně rozrušeny, případně až nefunkční. Ničivé účinky totální jaderné války zahrnují kromě klasických ničivých faktorů jaderného výbuchu, jak to bude dále podrobně popsáno, také významné atmosférické změny negativně dopadající na zemědělství, průmysl a ekonomiku nejen ve valčících zemích, ale i těch, které by zůstaly stranou konfliktu.

Obtížné bylo také předvídat společenské dopady takové totální jaderné války. Přežívající obyvatelstvo by se asi rozpadalo do malých oddělených skupin, k čemuž by dopomohlo zničení či poškození spojů a dopravy. Vzhledem k nedostatku zdrojů a nesmírnému zničení a zpustošení krajiny by takové skupinky zápasily o zajištění potravin a jiných zdrojů, v podstatě by bojovaly za pouze přežití. Těžko šlo předpovídat v jakých vztazích by byly takové skupiny mezi sebou, ale bylo by pravděpodobné, že jejich postoje a vyhlídky byly obranné a konkurenční. V celosvětovém měřítku se pak kalkulovalo, že by se rozvinul neúprosný a krvavý boj o nedostatkové a nezamořené zdroje. Zhroucení mezinárodních a národních vztahů by místo spolupráce nastolilo teror, násilí a boj o život.

Zdá se nám dnes, jakoby to byly úryvky nějakého vědecko-fantastického filmu, bohužel ještě před 30 lety stál svět svým rozdělením na Východ a Západ na pokraji jaderné vše-zničující apokalypsy.

Studená válka byla doprovázena horečným jaderným zbrojením, které dostalo lidstvo na pokraj jaderné katastrofy. Výzkum, vývoj, konstrukce a výroba jaderných zbraní přestavovala především u hlavních vlastníků, tedy Spojených států amerických a Sovětského svazu „vysoké náklady“, které bezpochyby značně blokovaly nejen v těchto jmenovaných zemích vědecký, technický, technologický a ekonomický potenciál věnovaný jaderným zbraním. Je možné si představit, že tyto všestranné zdroje a možnosti mohly být použity daleko účelněji k budování školských zařízení, nemocnic, kulturních zařízení a jiné humanitární infrastruktury moderní rozvinuté společnosti.