Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trampem jsem a trampem budu

 

Trampem jsem a trampem budu

Uvádím na tomto místě zcela vědomě to, že trampem jsem byl, trampem jsem a trampem budu.

Známý a oblíbený velký náčelník Apačů Vinnetou už někdy v roce 1966 říkal přesvědčivě svém pokrevními bratru Old Shaterhandovi ve filmu „Poklad na Stříbrném jezeře“ tohle:

„Bandité, trampové…….“ a ukazoval svému bratru nalezenou krvavou dýku. Tím mimochodem strčil do jednoho pytle bandity, desperáty, psance, lupiče a trampy. Ale je tomu skutečně jinak. Vědecké důkazy se stéle hledají, badatelské úsilí v tomto směru nepolevilo, ani za X různých režimů, které se ve 20. století přehnaly přes Moravu, Slezsko, Čechy a Slovensko.

Trampové a trampíci a to rodu mužského, ženského i dětského se s vysokou pravděpodobností zrodili se vznikem bývalého Československa v roce a po roce 1918. Dříve se jim totiž hanlivě říkalo „divocí skauti“, což se dá snadno pochopit, mastňáci a padouři nechápali a nechápou, jak může tramp obecný spát ve volné divoké přírodě pod širákem, jak může v lese rozdělávat oheň, jak se může stravovat tak primitivně, jednoduše a levně, jak může být takový milý přítel všech milovníků přírody.

Objasním na vlastním příkladu z roku 1968, kdy jsem byl v první půli tohoto výjimečného roku členem Krajské stanice mladých přírodovědců v Ostravě-Porubě se zálesáckou přezdívkou našeho oddílu „Stopaři“. Nicméně po letních prázdninách v roce 1968 jsem se cítil již příliš svázán pionýrským šátkem a pionýrskými zásadami, pravidly a normami.

Proto jsem výše uvedený skvělý tábornický oddíl „Stopaři“ zběsile opustil zhruba o letních prázdninách roku 1968 a velmi brzy poté jsem s kamarády zakládal první trampskou osadu „Jaguáři“. To abychom se mohli svobodně a nezávisle toulat divočinou a zažívat pravá dobrodružství. Jak je obecně známo trampové netrpí žádnými organizačními pravidly, zásadami, principy, normami a povinnostmi a jejich volné a divoké toulání přírodou, divoké a nepovolené táboření má kouzelný charakter ryze svobodné, volné a nezávislé zájmové, odpočinkové a relaxační nezávadné činnosti.

Miláček nás trampů a náš duchovní otec je bezesporu úspěšný, slavný a zajímavý americký spisovatel Jack London. Napsal řadu krásných, napínavých a dobrodružných románů a povídek. Sám začal velmi záhy jako tulák – nejčastěji jako hobou – čili tulák vlakový. Chlapíci tohoto ražení cestovali „na černo“ (čti bez platné jízdenky) na nákladních vlacích křížem krážem celými Spojenými státy americkými i Kanadou.

Jeho útlá knížečka CESTA vyšla u nás opakovaně, a to v letech 1922, 1923, 1977. Tím hlavním a zásadním překladem bylo skvělé dílo paní Marie Maškové z roku 1923. Zde právě poprvé v textu zaznívá slovo TRAMP, které se postupně dostalo do místního slovníku v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Možná i na Zakarpatské Ukrajině. V angličtině má slovo TRAMP tyto významy: tulák, vandrák, vagabund, člověk na vandru, pobuda, nebo též trampová/toulavá loď … apod.

Trampské hnutí se stalo kupodivu velmi módní záležitostí nejprve ve 20. a 30. letech minulého století, další velkou a silnou vlnou rozvoje trampingu byla 60. léta minulého století. Trampské osady tehdy vznikaly a rostly jako houby po dešti.

Dnešní trampové a trampíci jsou kapku jiní, ale zdravá podstata trampingu zůstala plně zachována = ryzí kamarádství, láska k přírodě, toulání a pobyt v divoké a nespoutané přírodě, divoké táboření, splynutí s přírodou v hlubokých lesích, apod.

Za celé století trampingu vznikly kromě trampských osad i další velmi významné a svérázné fenomény neočekávaných a nepochopitelných dimenzí jako:

trampské přezdívky, trampské boudy, trampské sleziny a potlachy, trampské písně, trampské povídky, příběhy a trampská poezie, trampské hry a soutěže, trampské zvyky, trampské tradice, trampské slavnosti, trampské radovánky, trampské zápolení, trampské vtipy a humor, kanadské žertíky, trampské kuchařské recepty, trampské řezbářství, trampské pohlednice, trampské placky, trampské obrazy, trampské totemy, trampské suvenýry, trampský dialekt/nářečí/slang, apod.